Hľadaný výraz: ezekiel 8, Preklad: Český - Bible 21, Počet výsledkov: 1
| 1 Pátého dne šestého měsíce šestého roku, když jsem seděl doma a judští stařešinové seděli přede mnou, náhle tam na mě dolehla ruka Panovníka Hospodina. 2 Podíval jsem se a hle - jakoby lidská postava! Od pasu dolů bylo vidět jakoby oheň a od pasu vzhůru jakoby třpyt žhnoucího vzácného kovu. 3 Vztáhl cosi jako ruku a vzal mě za vlasy. Duch mě vyzvedl mezi nebe a zemi a v Božím vidění mě přenesl do Jeruzaléma, ke vchodu severní brány vnitřního nádvoří, kde trůnila urážlivá socha budící žárlivý hněv. 4 A hle - byla tam sláva Boha Izraele jako tehdy, když jsem měl vidění na pláni! 5 "Synu člověčí," řekl mi, "podívej se k severu." Podíval jsem se tím směrem, a hle - severně od brány vedoucí k oltáři stála přímo v cestě ta urážlivá socha. 6 "Synu člověčí," řekl mi, "vidíš, co páchají? Ty hrozné ohavnosti, které zde dům Izraele provádí, takže mě vyhání z mé svatyně? Uvidíš ale ještě horší ohavnosti." 7 Přivedl mě ke vchodu do nádvoří. A hle - spatřil jsem díru ve zdi. 8 "Synu člověčí," řekl mi, "prokopej tu zeď." Začal jsem tedy prokopávat zeď a hle - objevil se průchod. 9 "Vejdi," řekl mi, "a podívej se, jaké strašné ohavnosti tu páchají." 10 Vešel jsem tedy a rozhlédl se: Kolem dokola byly po stěnách vyryty obrazy všelijaké ohavné havěti a zvěře a všelijaké hnusné modly domu Izraele. 11 Před nimi stálo sedmdesát stařešinů domu Izraele a uprostřed nich Jaazaniáš, syn Šafanův. Každý měl v ruce kaditelnici a vzhůru stoupal oblak vonného dýmu. 12 "Vidíš to, synu člověčí?" řekl mi. "Toto páchají stařešinové domu Izraele v přítmí, každý ve výklenku své modly. Říkají si totiž: ‚Hospodin nás nevidí; Hospodin zemi opustil.' 13 Uvidíš ale ještě horší ohavnosti, které páchají." 14 Přivedl mě ke vchodu severní brány Hospodinova domu, a hle - seděly tam ženy oplakávající boha Tamúze. 15 "Vidíš to, synu člověčí?" řekl mi. "Uvidíš ale ještě horší ohavnosti než tyto." 16 Přivedl mě do vnitřního nádvoří Hospodinova domu, a hle - u vchodu do Hospodinova chrámu, mezi předsíní a oltářem, bylo asi pětadvacet mužů. Zády k Hospodinovu chrámu a čelem k východu se klaněli vycházejícímu slunci! 17 "Vidíš to, synu člověčí?" řekl mi. "To snad domu Judy nestačí ohavnosti, které tu páchají, že musejí naplnit násilím celou zem a stále víc mě popouzet? Jen se podívej, jak mi strkají klacek do chřípí! 18 Proto i já projevím svůj hněv! Neslituji se, neušetřím je. I když mi budou hlasitě křičet do uší, já je nevyslyším." |
